Pavel Pivoňka, Provident Financial

Zveřejněno:

Pavel Pivoňka
Provident Financial

1. Co obecně vnímáte jako největší ohrožení pro podniková IT prostředí?

Je to především neznalost lidí, kteří neví, co mohou a mají od IT čekat. Často se setkáváme s tím, že lidé neumí zformulovat své požadavky na IT, mají naddimenzovanou představu a pocit, že je IT otravuje a má si vše vyřešit samo. Jako by člověk v IT měl být sniper, potápěč a kosmonaut, všechno v jedné osobě. Potom se setkáváme i s tím, že když účtárna špatně zaúčtuje fakturu, protože k tomu použila počítačový program, je to vnímáno jako vina IT. Lidé přestávají samostatně myslet a jen se slepě spoléhají na IT. Mně to takhle spočítal Excel, nemůžu přece vědět, kolik je dva plus dva.

2. Co brání masivnímu využívání technologie Cloud computingu?

Strach. Strach lidí, že přijdou o své rozhodovací pravomoci, a proto často snahu o zavedení cloudu znesnadňují. Cloud roste s firmou. Musí se na něj přecházet postupně a rozhodně to není žádný všelék, jak si kdekdo často myslí. Cloud ale není novinka. Cloud byl například i OS/390 nebo AS/400 na IBM. Teď je vše jen hezčí a pro uživatele příjemnější. Ale pozor, cloud přináší i rizika. Chyba v cloudu může mít pro firmu velmi nepříjemné následky. Proto je potřeba k tomu přistupovat opatrně a ve firmě mít schopné odborníky. Protože jinak můžeme postupně převést celý byznys k poskytovateli a stane se z nás pouhý investor bez potřebného know-how.

3. Považujete soustavný růst objemu dat a očekávanou datovou explozi za reálnou hrozbu?

Problém je data vyhodnotit a použít. Další problém je data mazat a dodržovat všechny zákony o mazání a podobně. Není problém data sehnat, při ceně uložišť není problém data ani někde na jednom místě uložit, při výpočetním výkonu není problém se v těch datech i hrabat a vyhledávat příslušnou informaci, co je problém, tak umět tu informaci využít ve správný čas a na správném místě. A kdo to umí, ten potom vládne světu. Protože teď už neplatí, co platilo dříve, že vládne ten, kdo informaci má, ale teď vládne ten, kdo umí informaci v danou dobu použít. Tohle je tedy problém s úložišti, člověk sám ví, kolik toho najde v mailu. I když si vlaječkami označím úkoly ke splnění, tak si pamatuji možná tak poslední tři e-maily, které přišly.

4. Jak vnímáte možnosti využívání sociálních médií v podnikovém prostředí?

Kolegové tvrdí, že kdybychom měli Facebook, tak bychom mohli pracovat výrazně efektivněji. Jenže podobné technologie ruší. Bohužel si to lidé uvědomí až v okamžiku, kdy je mají. A pak jsou na instant messengerech neviditelní a telefony mají ztlumené, aby je nikdo nerušil a mohli v klidu pracovat. Trend je neustálé vyrušování od práce. Podobné technologie totiž zatím neumíme používat. Nedávno jsem četl článek, jak odbory v Británii začaly v kolektivních smlouvách vyjednávat, kdy mají mít zaměstnanci zapnuté mobilní telefony. Zdálo se mi to zbytečné, ale jak jsem začal pracovat pro Brity, tak jsem zjistil výhody. Protože jinak očekáváme, že lidé zvednou telefon ve dne v noci, v sobotu i neděli. Nerespektuje se soukromí lidí. Podobné je to s různými messengery. Být v síti je super, ale pracovní výkonnost to nezvyšuje ani omylem. Obsah informací se degraduje s množstvím. Navíc se stále častěji objevuje alibismus, lidé se schovávání za displej. Věci je potřeba řešit, ne si o nich jenom psát.

5. Jakou očekáváte budoucnost videa v podnikovém prostředí?

Na to bychom se možná mohli zeptat Roberta Rosenberga:-) Nesmí dojít k nadměrnému užívání věcí. Propojení „všechno vidím“ a „všichni se vidíme“ je užitečné, ale nic se nesmí přehánět. Videokonferenční set v zasedačce a maximálně prokombinovaný s pár personálními videokonferencemi lidem ke komunikaci úplně stačí. Vše je o meetingu, který musí být dobře naplánovaný, ať jsou lidé v jedné místnosti nebo se jen vidí či slyší. Pokud lidé na meetingy nechodí dobře připravení, tak jim video nepomůže. Důležité je, aby vše perfektně fungovalo, aby se na spojení i kvalitu dalo spolehnout. Jakékoli komplikace a nekompatibilita výrazně snižují ochotu lidí tyto technologie používat.

6. Vnímáte v posledních třech letech změnu v nárocích a očekáváních od podnikového IT?

Samozřejmě. Všichni se chovají jako jezinky. Teď chtějí prstíček, pak sežerou celou ručičku, ne-li celého „itíčka“. Nikdo si nepamatuje, jak to bylo před třemi lety, všichni řeší, jak je to zrovna teď. A zrovna teď to IT neumí. IT právě proto musí predikovat, jak to za ty dva, tři roky bude vypadat a lokální IT oddělení musí být vždy několik kroků před samotným byznysem. Problém je, že ale firmy nechtějí uvolňovat finance, protože nevidí, že to za dva roky bude potřeba. A není to tak jednoduché, jak se snaží spousta marketérů v rámci cloudu vykládat, že za dva dny to budete mít nastavené.

7. Jaký největší mýtus nebo omyl je spojován s IT oborem?

Těžko říct. To je filosofická otázka. Vrátím se zpátky. Myslím si, že IT musí rozumět byznysu, který v danou chvíli podporuje. To je přesně o nedostatku vzdělaných lidí, o dané oblasti, protože IT umožňuje firmám zaměstnávat méně kvalifikované lidi, kteří neví, jak daná věc funguje. Spoléhají se, že IT v danou chvíli funguje a v okamžiku, kdy v IT není nikdo, kdo by danému bodu rozuměl, tak to přestane fungovat. Ale byznys nepřipustí, že je to jejich chyba, že oni vlastně nevědí, co to má dělat. Lidé mají pocit, že když si kupují IT, že je to jako nákup televize a vůbec nemusí vědět, jak to funguje a dostanou výstup podle nějaké programové nabídky. Ale IT je jiné. Ono to vlastně takhle nefunguje ani u té televize. To je jako bychom chtěli, aby když šel signál tisíce kilometrů vzduchem, tak proč by nemohl jít těch posledních pět metrů po provázku. Pokud do televize nepřipojím anténu, tak nebude fungovat. Nemůžu se ale zlobit na výrobce televize, že mi doma nepřipojil anténu. Kupodivu ale nikoho nenapadne zlobit se na výrobce televize, ale ve firmách se strašně zlobí na IT, že jim někde nedomyslelo kus procesu. Jenže jsou věci, které IT domyslet ani nemůže, pokud nedostane přesné zadání. Podobně fungoval i Golem. Vykonal přesně, co po něm někdo chtěl. A tak funguje i IT. Když někdo nedomyslí důsledky, které z toho plynou, tak je potom velmi překvapený.

8. Která technologie má aktuálně největší potenciál pozitivně ovlivnit v příštích dvou letech fungování IT / anebo doručování IT služeb?

Nedávno zemřel Eda Eck, kterého jsem si velmi vážil. Na jeho blogu jsem četl, když se ho ptali na podobnou otázku, jaká technologie v roce 2012 ovlivní životy lidí v Evropě a na světě, že to bude frankovačka na eurobankovky. Něco na tom bude. Akorát nevím, jestli to ovlivní pozitivně.
V tuto chvíli to není o technologiích, ale o měkkých dovednostech. IT umožňuje schovat se za tu krabičku, za ten telefon. Na BBC jsem poslouchal fejeton, kdy jel někdo rychlíkem z Bratislavy do Prahy a v otevřeném vagónu seděli dva lidé. Oba s někým telefonovali a stěžovali si, jaká je v tom vlaku nuda. Místo toho, aby se potkali a popovídali si. A o tom mluvím. To je jak kdybyste kuřákovi načali krabičku, vyndali cigaretu, zapálili ji,přinesli mu ji k ústům a řekli mu, aby se nadechnul. A když dokouří, tak tu cigaretu típnete a chcete za to ještě zaplatit. Kuřák by si tak ten rituál kolem vůbec nevychutnal, navíc za to platí a jediné, co mu zůstane, je zničené zdraví. Takto se v současné době chová IT a technologie. My neumožňujeme lidem vychutnat si život.

9. Pokud byste měl/a extra IT rozpočet 1,000,000,- Kč, do čeho byste je investoval/a?

Investoval bych je obecně do školení. Vrátit lidem dobrý pocit z technologií. Dnes je IT okleštěno a lidem při používání techniky zůstává zvláštní pachuť na jazyku. Mají pocit, že jim zařízení vládnou. Ale mělo by to být samozřejmě přesně naopak. Je to v určitém slova smyslu nevzdělaností lidí. Jak mi na gymnáziu říkal můj fyzikář, když jsem se rozčiloval, proč mi dává tak těžké otázky a ostatním tak lehké, vždy mi odpověděl, že lehká otázka je taková, na kterou znáš odpověď. Na kterou odpověď neznáš, je těžká. A protože já vím, že tomu rozumíš, tak ti budu klást takové otázky, u kterých se budeš snažit, abys mi odpověděl. O tom to přesně je. V okamžiku, kdy danou problematiku znám, je pro mě jednoduchá a ovládám jí. Když ji neznám, tak to na mě působí jako raketová věda. Proto bych peníze investoval do toho, aby lidé uměli věci používat. Druhá věc je, že lidé o vzdělávání nemají zájem, proto to vypadá, jak vypadá. Nic je k tomu nenutí. Výmluva, že je to moc složité, zatím funguje.

Téma aktuálního čísla

ZÁKAZNICKÁ ZKUŠENOST

Kontakt

Dimension Data Czech Republic s.r.o.
Na Hřebenech II 10
140 00 Praha 4
Tel: +420 255 770 111
Email: info.cz@dimensiondata.com
www.dimensiondata.com